Česká brána Klikni: Hrad Bezděz Klikni: Městská kulturní zařízení - Knihovna V. Holana Klikni: Radnice - Městský úřad Mařatkův pomník Na Stráž Klikni: Římskokatolická farnost Bělá pod Bezdězem Zámek Bělá pod Bezdězem hlavička
šipka
šipka
šipka
šipka
šipka
rezervace
INFOCENTRUM

Jak se pouhým překladem jmen dá uloupit i loupežník

Foto
Vůdce loupežníků Wenzel Kummer z Vísky (1767 – 1843), ani Němec ani Čech v dnešním pojetí, ale tehdejší rodák země české, mateřštiny německé (ovládal jak češtinu, tak lužickou srbštinu) je reálnou historickou osobou.

Německé slovo „Kummer“ znamená „žal“ a píše se s dvojitým m. Jestli je to původní význam tohoto jména, není zjištěno. Vyskytovalo se hojně na Chebsku a táhne se až do Saska. V Podbezdězí existovala obec Kummer a blízké vrchy se nazývaly Kummergebirge (Polomené hory). Možné souvislosti nejsou zatím doloženy. Vísecký rod Kummerových nikdy své jméno nepočeštil a nikdy nepojmenoval děti českými jmény. Při dnešní všeobecné neznalosti faktů dříve samozřejmých, je na místě upřesnit, že v Čechách kdysi nejrozšířenější jméno, latinsky „Wenceslaus“, je německy „Wenzel“ a česky „Václav“. Překlad jména a fonetická adaptace příjmení takto počeštěného na „Václava Kumra“ vytvořily osobu čistě fiktivní. Taková adaptace nebo překlad osobních jmen je nepřípustná (s výjimkou historických velikánů), nejpozději od rozlišení národností v českých zemích po roce 1919, protože vede nutně ke zmatku, až k zamlžení reálné předlohy, o které se v důsledku začíná pochybovat. A to není nic jiného, než krádež identity.

Žádný loupežník jménem „Václav Kumr“ ve skutečnosti nikdy neexistoval.

Přezdívka „Böhmischer Wenzel“ (Václav z Čech) vznikla nutně mimo Čechy, pravděpodobně během jeho „působení“ v saském Lužicku, a byla počeštěna na „Bimšvenc“. Její překlad na „Českého Vaška“ je stejně nepřípustný jako ten na „Václava Kumra“ a stejně fiktivní. Dělá z něj postobrozeneckého Čecha v dnešním slova smyslu.
Kde kdo s tím může pak zacházet libovolně: Anonymní populární „krváky“ vydávané od roku 1908 „Odvážní vůdcové pytláků, podloudníků a lupičů z pohraničního území česko – saského“ a „Vězeň na Špilberku a hrůzy jeho podzemních žalářů“ odsunuly tohoto fiktivního „Václava a Vaška“ z česko – saského pohraničí přes brněnský Špilberk a legendární propast Macochu do starobylého Blanska, kde byl rovnou vyhlášen rodákem. Nikomu přitom nevadilo, že se moravskému rodáku přezdívá „Český Vašek“ a nikdo se nedivil, že právě saský spisovatel o něm psal román. Hlavně, že Blansko mělo teď svého doposud postrádaného loupežníka, i když po vzoru jičínského Rumcajse, zatím jen fiktivního. Měl s sebou ale celou tradovanou výbavu originálu, takže se tato vada měla časem ztratit. Pojem fiktivní se totiž nenápadně mění na „pověstní“, a to už skoro znamená „možná i pravý“. A v tom se již stěží rozezná pravda od lži. Na tom ale tvůrcům legend postobrozeneckého období vůbec nezáleželo.
Koho ovšem zajímá pouze prokazatelná pravda, ať se vyhýbá pověstem a anonymním kronikám a drží se jen konkrétních historických dokumentů, jako jsou zápisy v matrikách, pozemkových knihách a podobně. Wenzel Kummer sám uvedl velice přesně svůj původ v saských policejních protokolech jako „Gutswüste in Böhmen“ (Budyssinské dobové noviny, vyhlášky z 26. 7. 1815 a 17. 10. 1815). Toto místo se sice nenajde na žádné mapě, jak konstatuje drážďanský autor jeho životopisu Klaus Hoffmann – Reicker (je na internetu pouze v němčině pod titulem „ Der Bischof und der Räuberhauptmann“). Je to ale přesný název té části Vísky, odkud Wenzel Kummer pochází, patřící bělským augustiniánům, v pojetí saského úředníka, který Kummerova slova v nářečí „Gut Wiske“ (statek /myšleno majetek/ Víska) zapsal jako „Gutswüste“.

O Wenzelovi Kummerovi, rodáku z Vísky, existuje zápis narození (v latině), z roku 1767, zápis úmrtí jeho matky Johany (v latině) z roku 1772, s uvedením popisného čísla domu, čímž je určena rodná chalupa, zápis úmrtí otce z roku 1808 i jeho vlastní (oba v němčině), z roku 1843 ve Vísce (Wenzel Kummer zemřel podle úmrtní zprávy asi na souchotě a je pochován na hřbitově v Bezdědicích). K tomu ještě zápis v pozemkové knize o stavbě chalupy č. p. 5/22 z roku 1765 a listina všech tehdejších vlastníků víseckých domů. Kopie všech těchto dokumentů jsou k vidění ve víseckém muzeu.

O údajném blanském rodákovi Václavu Kumrovi neexistuje pochopitelně nic. Je čistě fiktivním padělkem.
Ale ani autorita Josefa Panáčka (1900 – 1973), který ve své knize „Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje“ (1970), dochází k závěru, že se Kummer ani Kumr nenarodili v Blansku, ale ve Vísce v Podbezdězském kraji, nestačila na likvidaci „blanského rodáka“. Zájem o zachování pověsti byl do nedávna stále živý: Literárně – divadelní pořad, který se měl konat 3. února 1971 v blanském Kulturním klubu ČKD „Byl či nebyl Václav Kumr? Na tuto otázku, která zaměstnává hlavně starší generaci blanenských občanů bezmála tři čtvrtě století bude konečně dána směrodatná a zasvěcená odpověď. Návštěvníci uvidí a uslyší zdramatizované pásmo o legendárním blanenském loupežníkovi, vrahu a žháři Václavu Kumerovi, o jeho pohnutém životě, zločinech a láskách … Nakonec v kritickém doslovu záhady kolem Kumra osvětlí na podkladě historických faktů autor pořadu Stanislav Kočvara“ (Vladimír Polák – Václav Kumr, Sborník Muzea Blansko 1998, s. 66 – 69). Že by věc byla konečně uvedená na pravou míru? Nedověděli jsme se to, protože akce byla zakázána OV KSČ.

Poslední dobou ale přece jenom došlo k narušení tradice „blanského rodáka z Vísky“, jak ukázala odpověď na dotaz z IC na zámku v Bělé pod Bezdězem ze dne 9. 11. 2017, na paní N., která „spravuje“ tuto záležitost v Blansku: „ Ve svých přednáškách o pověstech Blanenska často uvádím i pověst o Václavu Kumrovi, coby rodákovi z Blanska, i když tato pověst asi nemá s Blanskem mnoho společného, ale proč by si lidé nemohli poslechnout zajímavý příběh, i když na tom šprochu asi bude pravdy opravdu jen trochu. Vycházím z mnoha pramenů …“. Nám stačí jen ty hlavní: anonymní krváky „Odvážní vůdcové pytláků, podloudníků a lupičů z pohraničního území česko – saského“ a „Vězeň na Špilberku a hrůzy jeho podzemních žalářů“, které vydával od roku 1908 pražský nakladatel Alois Hynek, první v 96 sešitech o 2344 stránkách, druhý ve 114-ti sešitech o 2 736 stranách (čerpáno z internetového zdroje Eva Nečasová: Pověst o blanenském loupežníkovi Václavu Kumrovi). Opravdu výborná reference!
Na rozdíl od Panáčka, který sice používá ustavičně jméno Kummera v české adaptaci „Kumr“, ale má na mysli stále jen jednu osobu, dotaz na internetových stránkách Národní knihovny z 5. 6. 2013 „Loupežník Václav Kumr/ Kummer“ rozliší jasně dva loupežníky: „Dovoluji si Vás poprosit o objasnění osobností dvou loupežníků severních Čech, Václava (Wenzel) Kummera a Václava Kumra. První z nich, zvaný Český Wenzel, byl Němec, působil v Sasku a zemřel v mladoboleslavském vězení. Druhý pocházel z Vísky u Bezdězu a přežil věznění na Špilberku… V mnoha pověstech však splývají. Je možné je nějak odlišit?“. A jsme přímo u ukradené identity, a to v totálním guláši. V tomto souvětí není pravdivého vůbec nic!

Není to jediná křivda páchaná na nebožtíku Wenzelovi Kummerovi: I když zápis o jeho narození (v latině) poukazuje jasně na manželského syna „Filius legitimus“ rodičů v normálně plodném věku (narození 1734 a 1733), traduje se „hanlivá“ přezdívka „Webrův Vaša“ podle údajného pravého otce jménem Weber (jeden takový se našel na Berštejně u Dubé). „Weber“ německy znamená tkadlec, takže jestli mu vůbec takhle přezdívali, tato přezdívka mohla být odvozena od otcova řemesla, pro odlišení od jiných Kummerů ve Vísce. Doložené to není, v matričních zápisech je starý Kummer kvalifikován „Inquilinus“ (obyvatel) a „Häusler“ (chalupník). Z pozdějších vlastníků Kummerovy rodné chalupy je doložen krejčí Ignáz Waschátko (1832 – 1906) a tesaři Johann Eichler (+ 1907) a Antonín Černý (+ 1950). Chalupníka totiž těžko mohlo uživit pouhé hospodaření.
Ještě horší jsou ovšem pomluvy mířící přímo na jeho rodiče a obzvláště na matku. Jedná se asi o senzační výmysly prvních saských „Kummerových“ krváků z 19. století. To jsem prověřil již v devadesátých letech minulého století a zveřejnil v „Březovických zprávičkách“ (obecní zpravodaj listopad – prosinec 2007) v článku o odhalení pamětní desky Wenzela Kummera na jeho rodné chalupě.

Následuje tento článek, dále text z informační tabule před obcí Víska a Zpráva o zřízení Kummermusea – Muzea Bimšvence ve Vísce v Podbezdězí v září 2017 ke 250. výročí narození vůdce loupežníků Wenzela Kummera.

Roland Heina, Víska
© 2012 - 2018 MKZ Bělá pod Bezdězem, ilustrace Oldřich Jelen, vytvořil Webmaster, starší články najdete v Archívu 102t1032