Česká brána Klikni: Hrad Bezděz Klikni: Městská kulturní zařízení - Knihovna V. Holana Klikni: Radnice - Městský úřad Mařatkův pomník Na Stráž Klikni: Římskokatolická farnost Bělá pod Bezdězem Zámek Bělá pod Bezdězem hlavička
šipka
šipka
šipka
šipka
šipka
rezervace
INFOCENTRUM

Bímšvenc má svou pamětní desku

Foto
Proslulý vůdce loupežníků Wenzel Kummer z Vísky, nazvaný ve svém hlavním působišti, v saském Lužicku „bimscher Wenzel“ – Bímšvenc tj. Vašek z Čech, je nepochybně dosud nejslavnějším rodákem této historické obce.

Otázka, jestli byl Němec nebo Čech, je v jeho době, kdy rubrika národnosti neexistovala a všichni byli sobě rovnými obyvateli českých zemí, bezpředmětná. Jeho mateřštinou byla bezpochyby místní němčina. Z policejních spisů je zřejmé, že ovládal jak češtinu, tak lužickou srbštinu. Teprve vývoj k nacionalismu, až k fanatickému šovinismu vedl k tomu, že jeden druhého kvůli rozlišnosti mateřského jazyka řadil hned za dobytek. A dokonce v polovině minulého století vedl k vyhnání poloviny tehdejších obyvatel obce, včetně (nejméně od 17. století) nejvýznamnější místní rodiny Kummerových.

I když přímé důkazy nejsou, je dost pravděpodobné, že si Mácha vzal pro svého „strašného lesů pána“ za vzor právě pro jeho pověst vůdce loupežníků Wenzela Kummera.

Pátrání po určení jeho rodiště vedlo konečně k faktům. Dosud nikdo z historiků nepovažoval za nutné ověřit si dosud běžnou verzi o původu a mládí Kummerově v matrikách. Z německého románu G. Bertholda z roku 1856 opisovali ustavičně jak J. Panáček a jeho nový vydavatel, středoškolský profesor J. Wágner (Mácha v kraji svého Máje, 1990), tak Zdeněk Hoffmann (Pověsti z Podbezdězí, 1999) a dokonce i drážďanský autor dosud nevydaného životopisu Kummera, Klaus Hoffmann – Reicker. Posledně jmenovanému byla vybádaná fakta mezitím doručena. Mladá žena – starý manžel, nemanželské dítě (dokonce s přezdívkou podle údajného pravého otce jménem Weber!) a jako vrchol, po smrti prastarého neotce, incest s matkou – všechno z říše pohádek a pochybných senzací až k pomluvě zesnulých. Jen domněnka o vyhnání mladého Kummera z domu se vyvrátit nedá, zvláště s ohledem na druhý sňatek vdovce s o rok starší Veronikou, se kterou měl další děti. Také se tento bod vyskytuje jako jediný v „Máji“, již 20 let před Bertholdovým románem.

Zápis o narození z bělské fary (ještě v latině) prokazuje, že se manželům Johaně a Wenceslausovi Kummerovým narodilo 6. 9. 1767 manželské dítě Wenceslaus. Ze zápisů o úmrtí obou manželů, který uvádí jejich věk, vyplývá, že otec byl jen o rok starší než matka (otec narozen 1733, matka 1734). Matka Johana (v té době poměrně vzácné jméno) zemřela již 22. 5. 1772, ve věku 38 let. Příčinou její smrti byl pravděpodobně následek nejhrůznějšího hladomoru celého století, dvou zim za sebou v letech 1771 – 1772. Matrika uvádí celou řadu současně zemřelých ze všech vesnic bezdědické fary. A tento zápis je hlavním důkazem pro určení rodiště budoucího loupežníka, uvádí totiž číslo domu č. p. 5 ve Vísce. Otec, stavitel domu, zemřel tamtéž 18. 4. 1808. Chalupa byla založena 15. 4. 1765 (zápis v pozemkové knize). Protější, dnes zaniklá chalupa č. p. 6/23 postavená Karlem Kummerem, vznikla až v roce 1770. Z popisného čísla 5 se stalo po přečíslování kolem roku 1822 dnešní č. p. 22. Sňatek rodičů a narození prvního dítěte, dcery Katharinae nejsou zapsané na bělské faře, konali se jinde (matka pocházela asi z Kovánce). Budoucí „Bimšvenc“ se v nové chalupě narodil jako první (dosud posledním narozeným občanem tamtéž je Marie Huňatová, nyní z Březovic). A pokud by někdo namítl, že se mohl narodit také v lese nebo u souseda, dá se alespoň předpokládat, že zde vyrostl. Pozdější jeho vztah k rodišti spočívá v tom, že zapletl část rodiny do své loupežnické činnosti, ale to je daleko od jeho narození!

Letošní 240. výročí narození vůdce loupežníků Wenzela Kummera jsme uctili v sobotu 8. 9. 2007 odhalením dřevěné pamětní desky na jižní straně rodné chalupy, kde jsou zapsaná hlavní data jeho života.
Při mírně nepříznivém počasí se zúčastnilo přes třicet zájemců. Mezi jinými manželé Ing. Macháček a Dr. Hrabětová ze skanzenu v Přerově nad Labem, zástupce starosty obce, hosté z Prahy, z Bělé pod Bezdězem, místní obyvatelé a chalupáři. Namísto drážďanského autora životopisu loupežníka Wenzela Kummera Klause Hoffmanna - Reickera, který v předvečer akce odřekl svou přednášku, byla přečtena její hlavní část v českém překladu. Přímé odhalení desky sejmutím dubového listí provedli společně pí. Jacqueline z Francie a Václav Huňat z Březovic. Protože bez spolupráce bývalé spolumajitelky usedlosti v letech 1967 – 1982 by se nepodařilo chalupu zachránit, a bez upozornění na „Loupežníka z Vísky“ V. Huňatem v roce 1992 bychom o tom nevěděli dodnes. Nikdo z dřívějších obyvatel chalupy neměl o tom totiž ani ponětí. Což se dá vysvětlit tím, že se na kriminálníka raději zapomnělo. Po odhalení desky a potlesku vzpomněl p. Huňat, že ještě po válce slyšel, jak si báby při draní peří povídaly anekdoty o Kummerovi - Bimšvencovi.

Pak se otevřely vrata od stodoly, kde na vyprázdněném mlatě zahájil potulný bard Jiří Wehle z Prahy zábavnou část programu mohutnou hrou na dudy. Následovaly vybrané skladby z jeho repertoáru, lidové písně o osudech vojáků, zpívaná francouzská a německá poezie v češtině, o válce, lese a loupežnících, do které byly originální texty recitovány a která byla doprovázena hrou na niněru a malou harfu. Poklonou Máchovu „strašnému lesů pánu“, byla recitace z druhého zpěvu „Máje“. Po programu zval pan Adam z Vísky k prohlídce dětských kreseb loupežníků, umístěných ve zvoničce na návsi. A pak ti, co nepospíchali příliš, si mohli pochutnat na poctivé bramboračce a domácích buchtách. Doufejme, že nebožtík Kummer se vším souhlasil.

Roland Heina z Vísky, vyšlo v Březovických zprávičkách 2007
© 2012 - 2021 MKZ Bělá pod Bezdězem, ilustrace Oldřich Jelen, Webmaster,