Česká brána Klikni: Hrad Bezděz Klikni: Městská kulturní zařízení - Knihovna V. Holana Klikni: Radnice - Městský úřad Mařatkův pomník Na Stráž Klikni: Římskokatolická farnost Bělá pod Bezdězem Zámek Bělá pod Bezdězem hlavička
šipka
šipka
šipka
šipka
šipka
ZÁMEK
MUZEUM PODBEZDĚZÍ

Historie Zámku Bělá pod Bezdězem

Založení bělského města a hradu je úzce spojeno s královským hradem Bezdězem a snahou koruny získat vliv v oblasti severozápadně od Mladé Boleslavi mezi državami Ronovců a Markvarticů. Oba tyto rody sehrály významnou úlohu při držbě bezdězského, později bělského panství. Pokusy o založení města na úpatí Bezděze selhaly, politická situace se změnila a zdálo se, aby se vynaložené prostředky koruně vrátily. Bezdězské panství bylo zastaveno pánům z Dubé.

A tak se před sedmi stoletími opět hvozdem rozléhaly rány seker a motyk a čilý stavební ruch ohlašoval vůli pana Hynka z Dubé. Zrodilo se nové město. Práce to byla jistě organizačně, finančně i technicky velmi náročná a osadníci patrně nejprve zasídlili a opevnili konec ostrohu, kde se dnes nachází zámek. Podobu původního hradu neznáme, ale zbytky různě starých gotických zdí nacházíme v základech po celém obvodu zámku a ve stejném slohu je i zdivo a klenby pod jihozápadním křídlem.

Za císaře Karla IV bylo panství vykoupeno zpět koruně a v jejím držení zůstalo až do roku 1429, kdy se císař Zikmund pokoušel jednat s husity a panství zastavil Janovi z Michalovic. Po bitvě u Lipan byli bělští bez pomoci, zkroušeni po hrozném útoku míšeňského markraběte Zikmunda, a ač kališníci, zůstali pokorně pod pány z Michalovic. Z nich patří zmínit statečného Jindřicha Kruhlatu, kterého ač katolíka nebo právě proto, na Bezdězi často navštěvoval Jiřík Poděbradský. Když Jindřich na následky zranění z boje zemřel a jím rod pánů z Michalovic vymřel po meči, jeho jmění připadlo sestře Mandaléně, která se provdala za Jana Tovačovského z Cimburka, který byl po dlouhá léta hejtmanem boleslavského kraje. Tento pán ze slavného moravského rodu, byl velkým podporovatelem Jednoty bratrské, taktéž jeho druhá žena Johanka z Krajku a na Mladé Boleslavi. Koncem 15. století postoupila Johanka a její syn Adam z Cimburka panství Bezděz a Bělou nejvyššímu purkrabímu pražskému Janovi z Janovic a ten ho odkázal adoptivnímu synu Janu Špetlemu z Prudic a na Žlebích s přídomkem z Janovic. Majetek dále přešel na jeho syna Jana mladšího, za něhož panská práva vykonával jeho mladší bratr Jetřich, který bydlel na bělském „zámku“ a zemřel bez dědiců v první půli šestnáctého století. Tři roky po jeho smrti si vymohl Jan Špetle mladší královské svolení, aby byl bělský zámek doživotně sídlem jeho ženy Mandalény a dále uchován pro nezletilou dceru Salomenu, ale když zemřel, počala se sestra jeho Anna, provdaná za Jana Berku z Dubé o majetek soudit a statek bezdězský byl rozdělen a to na čás bezdězskou, která patřila Salomeně a bělskou, kterou vlastnila Anna z Janovic a Berka z Dubé.

Protože bělský zámek byl tou dobou dosti sešlý a z důvodu zachování panství pro syna Aleše, obrátil se Jan na zemský sněm se žádostí o půjčku a držbu panství alespoň ještě na syna. Dostal souhlas, povolení ale ještě záleželo na králi. Ferdinand I. svolení nedal a navrhl, aby Berkové panství od koruny odkoupili. To pak dědičně zakoupil syn Aleš, který započal s velkolepou renesanční přestavbou západního a jižního křídla zámku. Zvláště výzdoba fasády jižního křídla směrem do nádvoří provedená barveným sgrafitem s figurálními motivy, jejíž zbytky se zachovaly na atice nad arkádami, musela být velmi krásná. Bohužel stavbu nedokončil. Po smrti své manželky Elišky se pominul smysly a v novostavbě bělského zámku se probodl mečem. Je bezkonkurenčně největším adeptem na místní zámecké strašidlo, i když a to je zvláštní, k zámku a vrchnosti v Bělé neznáme žádné pověsti. Po Alešovi zdědil panství jeho strýc Buchval Berka z Dubé. Je to ten Berka, který bělským vymohl nynější městský znak. Pokračoval také v dostavbě zámku a to severního křídla, které si jako jediné zachovalo až na manýristické a barokní úpravy druhého patra a přístavby „toaletní věže“ z 19. století renezanční podobu s arkádami a částí fresek na fasádě směrem do nádvoří. Jako jeden z představitelů českých stavů po bělohorských událostech Berka celkem rozumně emigroval a jeho jméno na cedulce bylo přitlučeno k šibenici Starého města pražského. Zemřel chudý v Hamburku.  Konfiskací propadlo panství Bělá královské komoře, která ho prodala Albrechtu z Valdštejna. Část stržených peněz obdržel Buchvalův syn Aleš.

Za předešlých vrchností se město Bělá vzmohlo a počátkem l7. století tu bylo přes padesát mistrů, řemeslníků. Místní vynikali ve zpracování sukna a tkalcovství. Albrecht z Valdštejna byl přísnou vrchností, zato se však na jeho panstvích postupovalo pozvolna s pokatoličťováním obyvatelstva a za jeho života nedocházelo ve Friedlantském knížectví, jehož součástí bělské panství bylo, k rabování. Toho si bělští užili až po jeho smrti, nejdříve krutými rekvizicemi a později pěti švédskými vpády. Za Albrechta z Valdštejna bylo na bělském zámku dostavěno východní křídlo s kaplí sv. Josefa (někde také zmínka o kapli sv. Marka) a provedeny převážně úpravy horních pater zámku a arkády jižního křídla. Albrechtův dvůr tu prokazatelně jeden měsíc pobýval, jak dokládají účty za dodané potraviny. Zda tu byl někdy Albrecht osobně se nám nepodařilo doposud zjistit.

Po chebské exekuci obdržel bělské panství jako konfiskát, jeho bývalý plukovník,  František markrabě z Caretta a Millesima.Tento rod se ukázal být dobrou vrchností, když  po hrozném požáru roku 1635, jemuž v Bělé podlehlo 56 obytných domů, kostel, fara a špitál, poskytl pohořelým nemalé finanční sumy a nespěchal s jejich vrácením. Za této vrchnosti byl také postaven velký špýchar, který uzavírá první nádvoří zámku. Františkův vnuk, Otto Jindřich panství Bělou a Kuřivody prodal dne 1. ledna 1678 Arnoštovi Josefu z Valdštejna a Valdštejnové vlastnili bělský zámek až do roku 1945.

Arnošt Josef  tu započal rozsáhlou přestavbu, která byla poslední větší stavební úpravou zámku do dnešních dní. Tato ranně barokní přestavba se nejvíce projevila na západním a jižním křídle a je charakteristická mohutným tělesem věže nad průjezdem a členěním fasády. Při pohledu od zámecké kaple není podobnost se zámkem v Mnichově Hradišti náhodná. Stavitelé  na obou stavbách pocházeli pravděpodobně z jedné rodiny a přestavby obou zámků se také časově kryjí. Bělským se ale nová vrchnost vůbec nelíbila, protože Arnošt Josef zakoupil panství i s dluhy pohořelých měšťanů a chtěl peníze co nejdříve zpět. Také v jiných majetkových věcech se s Běláky nashodl a tak se soudy táhly celé čtvrtstoletí a urovnány byly až za Františka Josefa z Valdštejna, syna předešlého, za kterého také počalo zadlužování panství a vyvrcholilo za Vincence z Valdštejna, který v padesátých letech 18. století vynakládal nemalé částky na opravu Valdštejnského paláce v Praze. Na panství byla uvalena nucená správa a muselo se začít šetřit a hospodařit.

Tak Vincenc nabídl bělský zámek pro projekt, který podporovala sama císařovna Marie Terezie a garantoval správce dozorčího úřadu rukodělných podniků v Čechách, inspektor Bock. K tomuto podniku také finančně přistoupil František Kinský a tak byla manufaktura roku 1767 slavnostně otevřena. V Čechách bylo v té době množství toulavých pubescentů a tak byl učiněn jakýsi pokus tyto vzdělat v řemesle a po vyučení je jako řemeslníky zařadit do běžného života. V manufaktuře pracovalo a vzdělávalo se, jak v různém řemesle, tak ve čtení a psaní kolem stovky dětí. Měly tu žít a pracovat po sedm let. Na předním zámeckém nádvoří, byla také zřízena tzv. donucovna, pracovna pro tuláky „Arbeithaus“. V pracovně byli umisťováni tuláci a tulačky z Boleslavského kraje. Tady měli pracovat a zvyknout pořádnému životu. Po dvou letech byli posíláni do Uher, vylidněných válkou. Pracovna fungovala také jako polepšovna a její součástí byl i pranýř. V manufaktuře se vyráběly klobouky, pletly čepice a punčochy z vlny, tkal se barchet a cajk, byla zde  tiskárna barevných „svatých“ obrázků a výrobna ozdobného papíru, tkaly se tu harasové stužky. Byla zde česárna vlny a přádelna bavlny, vyráběla se plátna. Bohužel po zdárném rozjezdu celého projektu přišly potíže. Inspektor Bock část peněz na manufakturu zpronevěřil, přilepšili si i mistři a ani veřejné mínění v místě nebylo tomuto projektu nakloněno. Výchovný a vzdělávací prvek se vytratil a když na financování celého projektu zůstal hrabě Kinský sám, tak roku 1785 zašla úplně. Vincenc také založil manufakturu na kartoun v Kuřivodech a kožařskou manufakturu na Klášteře Hradišti. Jeho syn Arnošt Filip se svou manželkou Antonií, rozenou Defours se rozhodl na bělském zámku bydlet a interiery po manufaktuře upravil. Také okolí zámku, park a zahradu. Kristián z Valdštejna se stal poslední bělskou vrchností roku 1832. Za něho se finanční situace konečně zlepšila. Byl také prezidentem Muzea království českého (za něho byl odstraněn František Palacký z muzejní rady, což bylo Kristiánovi později vyčítáno.) Zato jeho činnost, jako předsedy Spolku pro zájmy lesnické v Čechách a otevření lesnické školy na bělském zámku dne l. května 1855, byla velmi chválena. Dne 6. května téhož roku se konalo zasvěcení první lesnické školy v Čechách,školy která měla pro Bělou, jež se jí stala známou po celém státě i za hranicemi velký hospodářský a kulturní význam. Slavnost byla zahájena hudbou a střelbou z hmoždířů večer před slavnostním dnem. Město postavilo slavobránu na silnici, kde odbočuje cesta k zámku. Ráno Bělá ožila četnými návštěvníky a vstříc hostím, mezi nimiž byl místodržitel baron Mecséry, hrabě Kristián z Valdštejna, předseda Lesnického spolku, se synem Arnoštem, vyjelo osmnáct selských junáků na koních s praporečky ve valdštejnských barvách. U mýta očekávalo hosty duchovenstvo a panstvo, u slavnostní brány bělský purkmistr s obecními výbory. V zámeckém průjezdu se shromáždili okresní i krajští úředníci a členové Lesnické jednoty s knížetem Hugonem Turn- Taxisem. Myslivci stáli špalírem před zámkem. Žáci školy se sborem ostrostřelců stanuli v druhém nádvoří. Když hosté dojeli a byli uvítáni, odebrali se do zámecké kaple, kde zapěl vikář Čermák „Veni sancte spiritus“. Potom přede dveřmi konferenční síně vykonal vikář církevní obřad a po vstupu do konferenčního sálu, vykonal zde na přenosném oltáři obřad další, načež po vykropení školních učeben, zavěsil tu obraz Ukřižovaného. Po obřadu promluvil o účelu a původu ústavu. Po něm mluvili předseda Lesnické jednoty hrabě Valdštejn, místopředseda spolku Jan Bedřich Gintl a ředitel školy Micklitz., za žáky poděkoval František Breiha. Po vysvěcení školy šel průvod o druhé hodině odpolední do farního chrámu ke slavné mši. V průvodu byly též cechy s rozsvícenými lucernami. Při mši hřímaly hmoždíře před městem a střelecký sbor střílel „salvy“ před kostelem. Po mši místodržitel a hrabě Valdštejn dali si představit z zámku hosty, načež se zasedlo k hostině v zámeckém sále ve druhém patře pod věží., vyzdobeném bohatě jedlovou zelení, mechem, hlavami jelenů, dančím a srnčím parožím a vycpaným ptactvem lesním a orly. Kvetoucí kamelie a jiné květiny stály kolem zdí., se stropu sálu visel lustr za srnčích a jeleních parohů, jehož šňůry byly okrášleny lesní květenou a vycpaným ptactvem. Hostina, včetně zvěřinové polévky, byla v pravdě lovecká. Po hostině byla prohlédnuta bohatá tenetnice s loveckým nářadím stojící na prvním nádvoří, načež slavnostní hosté za hřmění hmoždířů odejeli z Bělé. I v městě, v hostincích i domech měšťanských byl tento den slaven za účasti četných hostí. Chovanci školy slavili otevření ústavu tancem v hostinci „u Českého lva“. Tolik o slavnostním otevření lesnické školy bělský kronikář Umlauf.  Kristián z Valdštejna dosáhl také rodinného svěřenectví na svých statcích Mnichovo Hradiště, Bělá, Doksy, Nový Berštejn, Šťáhlavy, Chocenice a palác v Praze, svolením císaře roku 1858. K ustátnění však došlo až za jeho syna Arnošta Františka. Ten byl ženat s Annou Švancenberkovou, která záhy zemřela a po té, po roce, opět ženat s její sestrou Marií, majitelkou velkostatku Stránov. Roku 1861 jemu i jeho potomkům, kteří budou držiteli mnichovohradišťského panství udělil císař titul říšských radů, spojený s místem v panské sněmovně.

Dědicem svěřenectví se stal Arnošt Karel z prvního manželství. Přesto, že byl třikrát ženatý, nezanechal dědice a svěřenectví přešlo na jeho mladšího bratra Adolfa. Ten ve dvacátých letech dvacátého století přesídlil do zámku v Doksích z kterého učinil moderní rezidenci a zámek v Mnichově Hradišti se stal letním sídlem. Na  bělském zámku po zrušení lesnické školy roku 1904 sídlil vrchní lesní úřad valdštejnského panství a byly tu byty úředníků. Ve druhém patře jižního a jihozápadního křídla zámku pak byly soukromé komnaty majitele panství. Po Adolfovi  dědil jeho starší syn z manželství s Žofií z Hoyos, Karel, který se narodil roku 1897. Po okupaci Sudet se přihlásil jako německý státní občan a  důstojník v německé armádě. V roce 1945 byl majetek valdštejnům zabaven státem a bělský zámek pak sloužil k bydlení. Silná tradice lesnického vzdělávání, vedla v roce 1947 ke zřízení Státní školy pro lesní hajné  na běském zámku (učebny a byty profesorů v čp.2 na prvním nádvoří, internát v prvním patře jižního křídla čp.1.). Slavnostní otevření školy se konalo 24.listopadu 1947, vyuka byla zahájena 1. prosince téhož roku. Protože stavební práce v čp. 2 ještě nabyly dokončeny, vyučovat se počalo v jedné místnosti zámku čp.1, vedle muzea. Muzeum bělského soudního okresu se z kláštera přestěhovalo do pronajatých prostor jihozápadního křídla zámku v roce 1939 a  bylo otevřeno v roce 1940. V jednom ze sálů nad dnešním muzeem bylo přes válku uloženy exponáty „Hraničářského muzea“ z České Lípy. Druhá kapitola lesnického vzdělávání v Bělé skončila velmi záhy. Vroce l950 byla hájenská škola přeměněna na jednoletou školu lesnickou. Tato byla za rok zrušena a místo ní byla v Bělé zřízena vyšší lesnická škola, jako pobočka vyšší lesnické školy v Trutnově. Jejím přestěhováním do Vansdorfu o prázdninách roku 1952 se sen o střední škole v našem městě rozplynul a adaptované zámecké prostory slouží opět k bydlení.

OTEVÍRACÍ DOBA
PROHLÍDKY
Mimo sezónu
pouze po telefonické domluvě
736 162 787 nebo 313 034 288
Květen, červen a září
sobota a neděle
9:00; 11:00; 13:00; 15:00
pondělí až pátek
pouze po telefonické domluvě
Červenec a srpen
pondělí - neděle
9:00; 11:00; 13:00; 15:00
VSTUPNÉ
Zámecký okruh
dospělí 50 Kč
děti a důchodci 25 Kč
Expozice
Dětská manufaktura a sklepy
dospělí 20 Kč
děti a důchodci 10 Kč

 

KONTAKTY
Informační centrum s expozicemi
Zámek 1
294 21  Bělá pod Bezdězem

tel.: 313 034 288
mobil: 736 162 787
ic©mkzbela.cz
mapa
© 2012 - 2016 MKZ Bělá pod Bezdězem, ilustrace Oldřich Jelen, vytvořil Webmaster, starší články najdete v Archívu